Napiš příběh

Psal se rok 2011 kdy jsem byla v jinem stavu,s pritelem jsme bydleli v najmu pritel byl vyborny milenec a skvely přítel,jednoho dne mi přišla sms DAVEJ SI NA NĚJ POZOR!! Zaskocilo mne to hlavou mi běžely ruzne myšlenky typu je mi věrný? Neni vrah? V zivote by me nenapadlo ani jedno z toho nikdy bych neverila ze by mi mohl byt neverny .sedla jsem si k počítači a brouzdala na internetu najela jsem samozrejmne na Facebook na jeho profil a koukala na fotky a měl hodne pratel ale hups....u kazde jeho fotky byl komentář od pro mne nezname dívky bylo mi to divné a diky sms ktera mi prisla taky dost podezřelé,povkala jsem az pritel prijede z prace a pak jsem ho poprosila o heslo od facebooku a z niceho nic sebehl ven ze potrebuje jeste neco z auta co zapomněl ja sesla dolu za nim a slysela jsem ze s nekym hovori aby mu zmenil heslo od facebooku ale to mu nepomohlo jako spravna tehotna a nabrana hormonama nakonec jsem to heslo z nej dostala!! Tak jsem se prihlasila a prisel šok! Ne jen ze s dotycnou zenou si psal hanlive veci ale take mě svoji tehotnou partnerku ktera je v 8 mesici pomlouval jak jsem pribrala,jak mam ted velky zadek a jak ona je krasna a sexy,je pravda ze jsem v 8 mesici nebyla jako laňka ale byslim si,ze 70kg neni zas tak moc a nezaslouzila jsem si to .Celou noc jsem cetla jejich konverzaci plakala a trapila se a baac...dalsi a dalsi nevery prisla jsem mu na 6 nevěr jen v te době co jsem nosila pod srdcem nase dítě. Kdyz jsem se ho zeptala proc to dela , jaky ma duvod k nevěře,odpověděl nevim asi pro to '',že tebe už znám a ja husa hloupa mu to vse odpustila po hodinach premlouvani place a proseni.Za mesic se nam narodil krasny syn kterému je ted skoro 8 let ale nemuzu rict,ze priťeli verim mou duveru ztratil a nemohu si vysvetlit proc ho po takove miluji kdyz mu stale neverim a on mi tak ublizoval.

Zdravím. Napsala jsem 8 povídek .Ráda bych znala váš názor. Jelikož text je delší tak jej neví kam zaslat. V každé té povídce je co je pravda a něco vymyšleno. S pozdravem Erika.

Kdyby jste měli zájem, tak vám pošlu ještě ty ostatní

šla jsem ven s klukem o kterém jsem nic nevěděla.. něčím mě zaujal nevím přesně čím.. ale něco v něm je ..
když se na něho podívám vidím hodnou tvář, když se mě dotkne cítím zvláštní energii, která proudí v mých žilách až k srdci . Je něžný a pozorný a pořád mluví o romantice. . přiznám se já na romantiku moc nejsem, ale nevlezu do vany bez bublin a bez svíčkách.
Kamarádíme se spolu chvíli a cítím že kamarádi být nemůžeme .. nevydržím to že spolu nejsme .. nevím jak to cítí on .. chová se ke mě pozorně párkrát mě chtěl chytit za ruku, dal mi kolem krku svůj přívěšek a tak mu ho hlídám mám ho u sebe .. ale mám pocit že se vnucuji nebudu mu pořád psát jako první .. je mi to až blbé .. ale nedokážu to bez něho vydržet .. nevím co s tím mám dělat .. je to zvláštní nikdy nebyl můj, ale přitom o něho přicházím, jak je to možné?
Řekla jsem si že se mu od rána neozvu nedám o sobě vědět.. uvidím jestli se mi v bližší době ozve .. pořád mám kolem krku ten jeho přívěšek, stále mi ho připomíná .. čim je to možné že vás někdo může hned tak okouzlit? a kvůli jedné osobě se cítíte tak sami? já jen doufám, že i on má ty stejné pocity jako já .

Moje životni zkušenost se stala v roce 2016.
Když jsem šla na normální prohlídku na oční. Když jsem tam byla a rozkapali mi oči a šla na řadu cítila jsem že že je něco špatně od pohledu paní doktorky jsem cítila že je zle..paní doktorka mě poslala akutně na magnetickou rezonanci po té jsem šla na pokoj přespat do druheho dne.
Druhý den pro mě přijela sestra s vozíkem a převezla mě dolů na příjem kde na mě čekala záchranka na převoz do Prahy do Motola.
Když už jsem byla v Praze a dostala jsem svůj pokoj přišla na řadu slova pana doktora z Prahy "slečno musite na operaci máte nádor na mozku"
To znamenalo oholit celou hlavu a podstoupit operaci v ten den jsme videla poprvé brečet svého tátu. Rodiče museli podepsat souhlas a mohl se jit na to druhý den ráno jsem jela na sál, na sále mě čekal pan doktor co mě prijmal a další 5
Moje operace trvala 18 hodin
Když mě odoperovali nechali mě spát 2 dny
Po probuzení jsem neuměla vůbec nic
Mluvit, chodit no prostě nic.
Když přišel ráno doktor zkoušeli mi vyndat šant z hlavy ale jen co to vytáhly přišel záchvat a vysoké horečky takže mě museli uspat a jít na druhou operaci, na zavedeni šantu do hlavy a břicha dalších 15 stehů v těle a v hlavě dohromady jich je 56 jizvy mma na hlavě na břiše.
Celkově jsem si v nemocnici polezela půl roku.

https://youtu.be/-QfNmoBk_54

Pression arterielle est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre coeur bat, il pompe le sang par de vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-pas-cher-inde-horaires/

Odvést ,převést ,vystašit ,unést ,ukrást ,prodat či oklamat . Nemohu psát blíž bo by mě někdo odhalil ,ale vím moc dobře o čem tu píši . Když už jsem opustil toto vše svobodné opět a probral se ráno na vazbě ,věděl jsem ,že už to není jen tak . Z té vazby mě propustili ,tenkrát s podmínkou a mohl jsem si jít kam jsem chtěl ,jelikož jsem během sezení ve vazbě dojel k té plnoletosti . Moc jsem si to dětství neužil . Život leťel dál a poznal jsem ženu ,byla užasná a hned jsme spolu začali žít . Měla malého syna ,byl nemocný ,ale vše jsme zvladli :) Miloval jsem je nade vše na světě a teď tu sedím a pořád je miluji . je 22.12. a včera jsme náš vztah ukončili podvedla a lhala a ještě byla pyšná jako páv . Je beran nemam jí to za zlé ,též jsem udělal spousty chyb . Třeba tenkrát když jsem ji poznal a spojili jsme naše srdíčka ,tak jsem nastoupil výkon trestu a tím vím ,že jsem jí moc ranil . Vrátil jsem se po odpikání trestu a ona tu celou dobu žila s mím kamarádem . I přez to vše jsem se k ní vrátil a snažil se lepit rozbitý porcelán a vrátit vše krásné ,bylo to už těžké a když se zdalo ,že je vše na správné cestě ,tak vždy přilétnul klacek pod nohy . Naše hádky doma začali střídat víčitky a bylo to horší a horší . Oba jsme trpěli ,jelikož jsme oba milovali a věřte ,že ano . To pravé cítíte ,do dnes to cítím i přez tu bolest mě ta láska , jak miluji bolí. Přišel jsem během okamžiku o vše a neměl jsem ani kam jít . S matkou se od ukončení střední nebavil ,neměli jsme si co říct ,ani do dnes ne . Bratr je hladovej a myslí jen na sebe a své pohodlí ,jen přijmout pomoc a utéct . Pár přatel kolem mě je pravých ,ale jsem na jedné ruce k napočítání a situace jim sama dává zabrat . Na podmínce s dohledem se snažím být na dále hodný ,jelikož výkon by byl sakra dlouhý a kolem 10 - 12 let se vším dohromady si každy rozmislí zda páchat bo snažit se držet na a být svobodný. Spím pár dnů venku ,pak beru malý byt ,žije v něm semnou moje fenka . Je užasná a tajně semnou miluje to malé srdíčko co bojovalo a roste a jí co mě jen obelhávala a běhala po cizích ptákách. I přez to se člověk dokáže trápit. Nemám nic ,jelikož jsem nešetřil ,vše kolem dělal šťastnými a pomáhal . Až se skoro sám zabil ,co skoro . Příjde mi jako bych byl. Pár hodiny zpět se mi rozlítli dveře a minulost si pro mě přišla . Bylo to to svědomí ,ten špatně odvedený kšeft po tolika letech . Byly to tvrdé údery a na konci jsem viděl jen nůž . Kdyžř jsem se se vším i se smrtí smířil ,přišla nabídka 280 tisíc vrátit a zapomenout . Tak mám pár dnů ,možná týdnů ,než si pro mě přijdou . Lidi buďte rádi za to co máte a jestli kolem sebe máte lidi ,který vá mají rádi ,tak si jich kurva važte . Serte na názory ,hlavně spolu a při sobě . Rodiče vy prosím své děti střežte jsou to vaše diamanty ,tak je nenechte zničit dobou a doprovázejte je spravným směrem ( přijďte se kouknou na tréninky ,pochválit ,podpořit ,cokoli) . Je mi 25 let a každý ten den jsem važně prožil a pár jich jistě ještě mám . Jennn coooo dááállll ,silu už vážně nemám . Hezké svátky přeji ,zda to někdo dočetl jsem unavenej ,tak se omlouvám za osekání a dřívější konce. Opatrujte se a berte život vážně . Neposerte to jako ja KRÁSNÉ SVÁTKY VŠEM kdyby někoho něco zajímalo rád odpovím PS : M. Esko

Nepisi tu proto ,abych byl něčím zajímavý . Jen už tu sedím a čekám ! Vše to začalo z ničeho . Byl jsem podle nich chytrý super kluk co je z velké rodiny a první to někam školami a studováním dotahne. Otec můj si sám vzal život,nešťastně dopadl vztah s mou matkou a miloval ,jelikož z lásky si život vzít ,je vzkaz od srdce pro spojené srdce ,že bez něj nelze dál . Mě s bratrem přenechal osudu a novému otci ,co dodal další dva bratry a spousty piv a hadek do rodiny . Dodělal jsem základní docházku a šel studovat Integrovanou školu , věděl jsem ,že to pro maturu nebude lehká cesta ,ale kdyby jsem věděl ,že se stresuju tou nejmenší věcí ,asi bych se lépe připravil. Doma byly věčné neschody a hádky fotr pil a mamka brečela a řvala na něj ,byla nešťastná a dost unavená ze všeho. Začal jsem více času trávit venku a domu se vracel čím dál později ,bydlel jsem ve čtvrti na kterou lidé koukali se špatným pohledem . Ale bylo to tam fajn ,každý přehaní a jde o to co v životě zažijete a vydíte . Když pak přišlo období schanění a poznavání sil peněz ,vše se měnilo . Jedna skupina neuměla nic (to jsou většinou tzv. POVOLÁNÍ SYN mamka s taťkou vše dá a zaplatí) , druhá skupina umí až moc (většinou je vše o vyvolání a použití psychiky ,ale na lámání chleba nejdou daleko) ). Pak jsou tu ti co žijí ze dne na den , je jedno kolik dokážou udělat peněz ,stějně se jich vzdají (ikdyž mají už dávno dostatek chtějí víc nebo už ani neví co chtějí a na konec o vše přijdou a ráno začínají od nuly) . Dále feťáci a ty co odevzdávají ,žebrají a prosí (spousty z nich byly fajn a uměli ,jen doba je zabila) . Tou dobou jsem proplouval a snžil se to nevnímat tak brzy ,ale nešlo to . Ta nejhorší doba byla kolem té občanky ,kolem těch 15tin . Doma otřes a čím dál horší ,na vlak do školy už jsem pomalu ani nedostával , vše jsem se snažil řešit sám a neměl jsem kam jít pro rady či pomoc. Začal jsem a věděl jsem ,že ani jiná možnost není než začít . Šlo mi to uměl jsem vydělat peníze a normálně ,neříkám ,že uplně čestně (třeba uplně strat prodej novin s historkou přispění na děti vydělávala mnoho pro mladý kluky . Jenže mi chtěli víc a víc ,až jsem odešel z domu uplně a zařídil si sve bydleni ,naučil se řídit a auto měl mnohem hezčí a lepší než otci od mých spolužaků . Bylo mi krásně a snažil jsem se vždy ,aby každému kolem mě bylo semnou . Pak jsem to přeháněl lidi brali drogy a ja místo těch jejich chemek začal pít , dve tři flašky Beama whisky nebyly za volantem problém ,bez auta jsem nežil bylo to složité . Vysvětlete puberťákovi bez řidičáku atd . ,co má a co né . I tak mi to šlo a snažil jsem se budovat ,jen vždy se dostavil nejaký zámrd ,něco co mě zranilo či pozastavilo . Jelikož jsem nebyl ani dospělí ,tak začali uřady atd. Takže vychovné ustavy a pasťáky byly mou vizí ,která se dostavila ,čekal jsem ji . Probojoval se vším a šel dál . Když jsem opět mohl podnikat svobodně své kroky ,tak opět vedli k penězům . Co se hodilo do toho jsem vlétnul .

Jely jsme s kamarádkou na vyjížďku na koních . Celou dobu nás sledoval nějaký muž .Jely jsme zpátky.Odstrojily je a šly se projít.Jenže zase ten chlapík se domlouval s jinym na něčem.(neslyšela jsem na čem) s kamarádkou jsme to fofrem vzaly domů ale on za námi pak se u ulice kde bydlim odpojil a jel autem někam jinam.S kámoškou jsme si oddechly a mazaly domů.O cca 4 dny později jsem jela ráno autobusem do školy a na pravo o demne seděl chlapík byl.....byl.....mi tak povědomý.A docvaklo mi to.Šupem přez celý autobus ke kámošce(né k té která se mnou byla na vyjížďce) která sice seděla na druhý straně autobusu ale mě to bylo jedno.Vše jsem jí řekla o tom jak nás pronásledoval atd. Když v tom jsem uviděla kamaráda který jezdí autobusem do prahy a řekla jsem mu ať toho týpka sleduje.Vystoupila jsem s kámoškou a zamávala kámošovi a šlo se do školy.Po škole šup na zastávku a jede autobus.Zaplatím si a uvidím kámoše.Celá zvědavá se ho zeptám:,,Tak co Filipe ...Co bylo s tim chlápkem?"a on ,,No Ani...nevim...ale nic tak ti to řeknu."zhluboka se nadechnul ..já celá natěšená a spustil:,,4 zastávky předtim než jsem vystoupil tak zanáma jela policie.Zastavila nás.." na chvíly přestal a já ,,Notááák nenapínej mě"'a on,,Dobře dobře ta policie nás zastavila vešla ozbrojená do autobusu a řekla že si na toho chlapa máme dávat ale sakra pozor ...Teda myslim že to byl on."vytáhl mobil a ukázal mi video jak ho odváděj a já nato jenom kývla hlavou.Máme štěstí že s kámošem bydlíme ve stejné ulici a on:,,Hele ještě jedna zastávka a vystupujem " a já ,,Ufff hurá aspoň na to cestou snad zapomenem.Konec

Ahoj, jmenuje se Lucie a je mi 16 let. Mám přítele už asi 4 roky. Poslední týdny jsme se, ale s Markem moc nepohodli a šlo to z kopce. Jednou mi řekl...
Marek: Lásko, přijedeš?
Já: Ano klidně.
Marek: V kolik by jsi mohla?
Já: 13:03 mi jede autobus, takže bych tam byla v 13.20
Marek: Dobře, budu Tě čekat.
Mě to najednou přišlo divné, že se chce sejít i když jsme se hádali no to je jedno za chvíli mi jede autobus tak beru vak, obleču se a jdu. Autobus mě 7 minut zpoždění a pak jsem ho konečně viděla. No konečně ten autobus přijel. Tak jsem nastoupila a jela. Na zastávce jsem viděla Marka, ale pozor s nějakou holkou. Vystoupila jsem a šla jsem za Markem. Jenže jak jsem k němu mířila, tak se s tou holkou chytli za ruce a odešli. Já s brekem jsem šla za svým nejlepší kamarádem, který mi vždy pomůže a všechno jsem mu řekla. Bohužel mi jel autobus v 19:27 tak jsem si vzala věci a šli jsme na zastávku. Už mi jel autobus takže jsem ho objala a s brekem šla do autobusu zaplatila jsem a šla si sednout. Večer jsem šla ještě s nejlepší kamarádkou Nikol ven abych na to zapoměla. Asi kolem 00:00 jsem přišla domů a co se stalo? Dostala jsem zprávu od Marka.
Marek: Zlato, kde jsi byla?
(Já jsem na to neodpověděla a odložila mobil, ale po tom mi přišla další zpráva.)
Marek: Čekal jsem tam na tebe. Proč mi neodpovídáš?
(Já se neudržela a odpověděla jsem mu.)
Já: Já jsem tam jela, ale to ty jsi tam byl s jinou.
Marek: Co to povídáš?
Já: Ale nic zapomen na to promin, ale nemám čas Ahoj.
Marek: Pa miluji Tě
Další den jsem jela z Nikol do Frýdy na nákupy a abych zapomněla na to co se stalo. Jenom že jak jsme byly v obchodě viděla jsem Marka jak se s tou holkou líbá! Popadla jsem věci a utíkala z obchodáku. Neměla jsem na to sílu, takže jsem napsala Markovi jak jsem přijela domů.
Já: Říkal si, že mě miluješ! Že by si mě nikdy nevyměnil!
Marek: Já nechtěl. Já ani nevěděl, že si tam byla.
Já: Takže ty takhle?! Víš co je konec mezi námi!!
Marek: Ne! Zlato bylo to jenom jednou! Prosím odpust mi!
Já jsem už neodpovídala a odhlásila jsem se.

Bolo raz jedno dievca ktore milovalo kone ale jej neznasal zvierata. Raz dievca islo do stajne uvidela tam krasneho kon a sadla sinaň ho a hijo hnet vedela čo ma robit a utiekla z domu a vycestovala cely svet.

Bolo raz jedno dievca ktore milovalo kone ale jej neznasal zvierata. Raz dievca islo do stajne uvidela tam krasneho kon a sadla sinaň ho a hijo hnet vedela čo ma robit a utiekla z domu a vycestovala cely svet.

Tento příběh jsem se rozhodla napsat už z posledních sil a nevím vůbec jak to bude dál.
Náš život nikdy nebyl peříčko, ale tak člověk se snaží aspoň kvůli těm dětem aby se měl lépe. Snaží se také pomáhat druhým i když sám pomoci potřebuje, umíte poradit druhému a sami sobě nepomůžete. Snažíte se o to aby vaše děti nestrádali, ale nakonec zjistíte, že děti strádají, strádají domov a přemýšlíte zdali by se jinde měli lépe. Proč jsem nebyla více připravená na život s dětmi, proč jim ten domov nedokážu nyní obstarat, začnete si už nouze a z vypětí sil takové věci vyčítat. Začalo to neustálým stěhování z podnájmu do podnájmu, nájem vždy platíte včas, ale proč zrovna my máme smůlu na pronajímatele, když už jste ve čtvrtém pronájmu a zjistíte že za rok a půl jste se stěhovali 4krát, tak už si říkáte že už dlouho nechcete a nemůžete. Nejen, že vás to stojí dost peněz, ale už to vyčerpání a co teprve děti. Můj syn má nastoupit do první třídy v září, kam ho mám nahlásit, když se budete muset opět stěhovat, jelikož majitel chce dům prodat. A co teprve dcerka, která si konečně zvykla ve školce........ co když narazíme zase špatně, to se budem opět stěhovat, ale kam? V této stěhovací mánii ztratíte syna, jelikož on by to nemusel zvládnout psychicky, nechce do jiného domu a tak zůstává s prababičkou.. ztratila jsem syna, nechci ztratit aji dceru. Ptáte ce asi proč nemáte hypotéku, vyjde vám to levněji, njn hypotéka, krásné slovo, ale pro nás nereálně, přítel je v registru a dost, sice nedluží závratné částky, ale záznamy jsou, stěhování nás stálo dost peněz, sotva jsme se otřepali, tak jsme se opět stěhovali, tím pádem si zavřel vrátka. Na co je je že nyní má vysový příjemm úplně k ničemu. vy do práce nechodíte jelikož sotva vybalíte tak už zase balíte.... Zjistíte, že nespíte týden dva, nyní už měsíc, jste troska. Sedáte k dětem k postýlce a spícím jim slibujete, že bude zase fajn, přitom pláčete a nevíte co bude dál. Začnete přemýšlet už i směnce is nabídkou, že přeplatíte i dvakrát tolik, jen když se nebudete muset už stěhovat.....ale ozvou se vám jen podvodníci, kteří vás chtějí okrást. Kam jsme to dospěly, moje děti se musí prosit o domov a vám zbývají oči jen pro pláč...Čtete smutné příběhy nemocných dětí a nakonec si říkáte, je něco horšího, syn má vrozenou vadu, ale dcerka je zdravá a to je to nejdůležitější, tím se uklidněte každý den ..............
Můj syn napsal ježíškovi: cituji: Milý Ježíšku, přál bych si domeček pro maminku, tatínka a sestřičku, hlavně kvůli mamince, aby neplakala, ale i kvůli sestřičce, aby nemusela pořád do jiné školy, táta jezdí kamionem, tomu to je jedno, ale já jdu do školky a už bych chtěl být poblíž mamince, ale i prababičce,zařiď to prosím, dám ti všechny moje hračky, i můj počítač, nechci už vidět maminku tak smutnou.. D.

Som Hanna. Pred niekoľkými mesiacmi som chcela spáchať samovraždu. Môj život nič nenaplňovalo na nič iné ako samovraždu som nemyslela, nemala som zmysel svojho života,bola som na dne a ešte viac som sa trápila kôli rodičom,priateľom a škole.
Nemala som východisko z mojich všetkých problémov,tak som sa začala sebapoškodzovať.Myslela som si že aspoň na chvíľu zabudnem na moje problémy.K tomu sa pridal nábeh na anorexiu,problémy v škole,zhoršenie školskej dochádzky a známok.Nebavila som sa s nikým vo škole.Pomaly som prestala mať priateľov a známky sa čoraz viac zhoršovali.Kamaráti ma vymenili za lepších priateľov ako som bola ja.Pomaly som si začala vytvárať svoj vlastný život s hudbou a tancom.Bola som čoraz viac unavená zo všetkého.Rodičia sa hádali každý večer.Nemala som žiadnu osobu ktorej by som sa zdôverila so všetkým čo ma trápilo.Chcela som mať aspoň jednu osobu ktorej by som všetko povedala ako sa cítim,čo ma bolí,čoho sa bojím.Každý večer som plakala a rezala sa.Naraz stekali slzy po lícach a krv po dlaniach.Cítila som sa taká sama. Nič mi nevichádzalo podľa mojich starých predstáv.Jedného večera som si povedala že už stým trápením skoncujem.Ten večer rodičia niekam odišli a ja som zostala sama.Išla som do kúpeľni s nožom v ruke,ľahla som si do vani s vodou a začala som sa rezať v tom niekto prišiel a začal mi klopať na dvere.Schovala som nôž a vybehla z vody v mokrom oblečení a krvavými dlaňiami.Otvorila som dvere a tam bola moja mama a bývalá najlepšia kamarátka.Videli ako plačem a ako mi steká krv z rúk.Obidve ma začali obímať a plakať somnou.Vraveli mi že im na mne záleží,že ma majú radi a že ich boli to ako som sa chovala voči nim a ako sa chovali oni ku mne.Bolelo ma to čo mi vraveli a vedela som že to bola pravda.Všetko sme si vysvetlili a nakoniec s mojimi prieteľmi a rodičmi ktorý sa zmenili tiež som sa zmenila aj ja.Začal nový začiatok ktorý by sa nemohol uskutočniť bez mojich priateľov a rodičov ktorý stali stále pri mne.Je vždy čas nato aby ste našli a začali aj ten váš nový začiatok uskutočňovať a žiť naplno s ľuďmi ktorý vás milujú.

Dobrý

Začátek pekla a konce děckého života.To je nyní náš realný život ve strachu.
Náš myslím matky a dcery.Dcery ,které v tuto chvíli ve svých 12 -ti letech musí žít v dětském domově.Vše začalo jen uražením ješitnosti mé matky a ba bičky mé dcery.Na den ,kdy se mi zhroutil život nejde zapomenout.
Ten den můj přítel konečně s mým svolením chtěl ukončit věčné vkrádání mé matky do našeho bytu,věčného bez souhlasu půjčování mé dcery a mou matkuchtěl požádat ,aby s tím zkončila.
Moje matka ,která se klasicky bez ohlášení objevila v mém bytě samozřejmě v dobu ,kdy jsme nebývali doma,ovšem v TENTO den se netrefila a natrefila na mého přítele.
Můj přítel Michal požâl babičku.Babičko prosím můžete se ohlašovat a Vaši dceři zavolat,když si příjdete pro její dceru Sáru.
Babička se rozčilila ,že zrovna tebe bych měla poslouchat a uklid si ten bordel tady ,malou si beru a jedu na Moravu.Můj přítel zůstal jako opařený, ale to nejde vždyt nemá zbaleno a nic o tom zase nevíme musíte zavolat dceři.
No já vím co musím,ale tohle není tvoje starost prostě se Sáry oblekni a jedem.
Moje dcera samozřejmé této situaci nerozumněla a poslouchala babičku.
Michael mi okamžitě volal já to zamítla a řekla svý matce ,aby opustila okamžitě můj byt.
Ta začala dceru oblekat a prostě jí náš nesouhlas nezajímal.Přítel to samozřemě nevydržel a zasáhl tím ,že jí vyvedl a zavřel dveře.
Další den ráno jsem měla doma socialku.Hlášené bylo týrání dítěte.I přes prohlídku dítěte a veškeré výslechy mi dceru na víkend odebrali 30km do azylového domu.Měla jsem jen dvě možnosti okamžitě ať jede k babičce nebo do azylu .V tu dobu jsem byla bez pravníka.Ten den byl jako by mi zaživa trhali kousky srdce a dusily igelitovými pytlíky.
Prostě mojemu dítěti moje matka zničila život ,Jen pro to,že nebylo něco tak chce Ona.
Začlo peklo od Teto chvíle už začal teror nekonečný boj s ďáblovou děvkou která všem říkává,že nelže protože je křesťanka.
V tuto chvíli je to rok a půl co mi dítě neustále zavíra do ústavů posíla na mou dceru policii,když se hroutí v ústavu a utíká.Ano I toto je její projev náklonosti a lásky.Dcera prostě situaci nezvládla 2 dny strávila u kamarádek a pak se spojila s babičkou ,aby jí řekla že už nemůže dál a ať nás nechá.Vše si nahrála na telefon.
Babička samozřejmě ihned zvedla telefon vytočila pro ní velice sympatické číslo 158 a spokojeně se dívala jak mou dceru vleče policie.
Naštěstí mě ihned volal kapitan co měl případ na starost ,takže vystresovanou dceru jsem už mohla držet v náručí.


Já umírám neustálou nespravedlivostí a strachem o dceru .
Je to hrozná situace ve které je tolik korupce jako v celém sportovním dění.
Dceru mi samozřejmě soud po dlouhoměsíčním šetření kvůli týrání musí vrátit ,ale už nemám sílu.
Dcera má problémy emoční ,ve škole a bojí se až příjde zase domů ,tak co zase babička vymyslí.
Jelikož z mého případu kdy se stále prošetřují
křivá obvinění se stala obrovská kauza.
Nejsou důkazy ,ale dítě musí být odebrané a zavřené jako trestanec.
Mojí matku jsem prosila a ptala co vlastně chce.Chci tvojí dceru ...To ale nejde Ona chce být semnou a doma .
Chci tvou dceru a ty budeš poslouchat.
í soudu v právní moc ,aby dcera opět po půlročním umístění mohla domů.
A Toto všechno komplikuje ještě otec,který má zákaz styku a je odsouzený na 15 let.
Jelikož se může odvolat,protože to dělá vždy.
Tento člověk má známost přes facebook Jednu naivní hodnou holku a ta si dokonce sama locals návrh na svěření mé dcery k soudu.
Otec totiž odvolání bere jako vycházky z vězení.
A vlastně tím vším ničí své dítě,které nikdy nechtěl vidět ,ale miluje jí,a klidně jí svěří cizí paní do úplně jiného kraje.
Už nevěřím na spravedlnost ani v Boha.Zůstal mi Jen strach a beznaděj.
Chraňte své děti a jejich soukromí dívat se do očí dítěte ,které chce domů a nemůže je nepopsatelné.
Citím se jako štvaná zvěř.
Bojím se že se to mojí matce povede a zkončí můj život jiné dítě mít nemohu.

.

Kráčam s hlavou sklonenou smerom k zemi a hlavou mi plynie prúd otázok. Každú s tých otázok som už počula minimálne sto krát ale pýtam sa sama seba: "Chcem vôbec vedieť odpoveď? Zmenilo by to niečo?" Ani sama neviem či chcem alebo nechcem vedieť odpovede na tieto otázky ale docela dosť mi sťažujú život. Bývam totižto zo svojím priateľom Majom v malom byte na okraji mesta a všetky tieto pocity musím pred ním skrývať. Pýtate sa prečo? Tie otázky sa týkajú mňa samej a mojej minulosti o ktorú sa stále veľmi zaujímam aj keď je už dávno preč. Veľmi dobre viem že minulosť sa už nevráti ale mňa tá moja dosť zaujíma. Kráčam a ani sama neviem kam. Kráčam a vraciam sa na miesta, kde som chodila veľmi rada a ani sama neviem čo tam hľadám. Možno ľudí s ktorými som tam chodila tak rada. Neviem. Je to jednoducho pocit, pocit ktorý ma tam láka. Cítim že keď som tam všetky starosti a celý svet ako keby neexistoval. Čas sa zastavil a odišiel, pominul. V tom nekonečnom tichu je počuť len môj prelívavý dych. V tom nekonečnom tichu, ktoré tu je. Cítim tu radosť ktorá tu bola, ale teraz tu už dávno nieje. Už ma tu nič na tomto mieste nedrží ale predsa mám potrebu sem chodiť a spomínať. Spomínať na časi kedy som bola šťastná. Neviem čo by ma spravilo zasa šťastnou ale mám pocit že nič také už nieje. V minulosti som bola šťastná, preto na ňu rada spomínam, preto sa vraciam na tie miesta kde som rada chodila a preto vznikol tento príbeh. Všetko to začalo krátko pred letnými prázdninami 2013. Bola som pozvaná od kamarátov na stanovačku ale to som ešte netušila, že je to začiatok dlhého príbehu.

Ahoj, nevim proc sem vubec pisu,..asi proto , ze jsem tohle nikomu nikdy nerekla ,i kdyz jsem vzdycky hrozne chtela, chtela jsem aby mi nekdo pomohl ..jako mala sem byla hrozne drobna, tata mel strach ze o me prijde myslim ze mi bylo nejakych 6..uz v tak utlem veku jsem byla hospitalizovana v ozdravovne na Sumave. V te dobe sem to zdrejme nevnimala , takze jsem proste jen vedela ze tam musim byt abych neco malo nabrala na vaze. Byla jsem tam necely mesic a pomohlo to , ne ze bych tam nejak extra pribrala, ale mela sem o hodne vetsi chut k jidlu ...jak sel cas dal tak jsem samozrejme v puberte pribrala na "opravdu krasnych" 67 kg, dodavam ze merim 154cm. Nikomu sem nikdy nic nerikala, takze si asi kazdej myslel, ze mi je to jedno, ale uvnitr me jsem umirala, asi si ted myslite ze mit nadvahu , nebo bejt proste oplacenejsi neni zas takova depka, ale pro me jako pro naladovyho opravdu naladovyho clovela s impulzivnejsim chovanim to byl docela masakr. Tuhle vahu sem si udrzela az do prvaku ,kdy jsem nastoupila na stredni skolu...jedine co mi bylo divne, bylo to, ze jsem nikdy,.ale opravdu nikdy nedostala takovou tu blbou poznamku od nekoho , ze jsem tlusta, nebo neco podobneho, a to musim jeste dodat, jsem romka...stvalo me divat se na stihle holky co breci , ze jsou tlusty , a podobne ,..ted si asi rikate proc sem nezvedla zadek a nezacala neco delat, ale ja delala..milovala sem sport a dodnes taktez..chodila sem behat, ve skole sem cvicila snad kazdy telak, cvicila jsem i doma jak silenec , a prisaham , neschodila jsem jedine deko. Nevim co me to tenkrat napadlo , ale s moji obrovsky malou vuli , jsem proste den odedne prestala jist..za tyden sem schodila 3kg . to se mi hrozne libilo ale vedela sem , ze je to jen zacatek a ze vsechno bude horsi a ze se jednou stejne budu muset najist..talze jsem si to naplanovala tak, ze jsem den nejedla , a dalsi den sem proste snedla.jen nejakou drobnost abych trochu osalila zaludek. Byl to asi mesic a ja se dostala na 55 kg..byla jsem nadsena a chtela jsem vic..jenze sem se seznamila s nynejsim pritelem ,( mimochodem v tu dobu sem byla v druhaku)...zval ke do restauraci , do kavarny a ruznych fastfoodu, a ja samozrejme musela jist, ..mela jsem hrozny strach ze vsechno to trapeni ktery jsem zazila bylo zbytecny , tak jsem zacla zvracet...ze zacatku to neslo , ale postupem casu uz jsem se nemusela ani snazit , nahla jsem se nad misu , a bylo to venku...s pritelem uz jsem rok a pul..parkrat me nachytal ze zvracim, ale ja se vymluvila na to ze jsem se prejedla a podobne, do ted nevi co zazivam..ano ctete spravne , porad tim trpim,..nyni mam 45 kg..ano vim , ted je to akorat, ale ten desny stred , neklid , deprese , to je neco nepopsatelneho....nevim co je horsi , jestli nejist a nebo se prejist a pak zvracet, kazdopadne u me veli bohuzel prejidani a nasledne zvraceni..nevim jak dal, chci se najist a nezvracet , nechci denne myslet na jidlo a na to co bude kdyz s tim neorestanu, vim ze to u me nikdy neskonci..vim ze nekdo, kdo tohle prave cte zaziva podobnou situaci a chape co prave citim, preju si potkat nekoho kdo to ma stejne a spolecne jit tou lepsi cestou..PS. modlim se za vsechny "postizene" ..

Achjo..ukápla mi hele! :'(