Napiš příběh

Babská oslava narodenín v bare sa zvrhne. Denisa zvádza Nataly a chce s ňou stráviť noc vo voľnom byte u Blichárovcov. Angie a Nataly prespia u Masláka, no netušia, čo sa stalo s Denisou. Maslák vyšetruje, kto je nový utešiteľ Angie

Simona nájde Dušanov stratený mobil a objavý v ňom dcérine fotky v bikinách. Mobil si ponechá ako dôkaz a vypočúva Sandru. Imrova kariéra v bare je ohrozená, pretože nová posila Esmeralda je šikovná a predstavuje preňho nebezpečnú konkurenciu

Michal obviňuje Jakuba, že je bonzák a Ivana žiada oboch chlapcov, aby sa normálne dohodli kvôli svojím dcérkam. Soňa príjma pozvanie na svadbu Gargamelovej biologickej matky, lebo chce mať všetko pod kontrolou. Nataly definitívne odchádza od Masláka. Hoffu zakočí, keď Jakub spomenie, že by si mali spraviť vlastné dieťa

Nytaly miluje Masláka a chce sa zaňho vydať. Maslák nemiluje Nataly a chce sa jej okamžite zbaviť. Oznámi jej, že ju opúšťa a medzi nimi je koniec

Fedor nie je vôbec nadšený z Mončinho nového kšeftu s korbáčmi a snaží sa z toho vyvliecť, lebo na pletenie má obe ruky ľavé. Monča učí Fedora upliesť korbáč, no príliš sa jej nedarí

Cinege a Jogi sa opili a stratili tortu na oslavu. Netušia, že tortu nechali na steche taxíka, tá počas jazdy skĺzla na predné sklo a spôsobila dopravnú nehodu

Monča prichádza k Duškovi na prepadovú kontrolu a v kúpeľni objavý ukrytú milenku Mimi. Fedor ho chce vydierať

Duško má konečne voľný byt a pozýva k sebe milenku Mimi, aby jej vyznal lásku. Stano pristihne Masláka s hlavou pod Simoninou sukňou a hneď myslí na najhoršie

Dá sa zničiť ťažká vŕtačka pri pečení krehkej torty? Ale áno, pani Janka to hravo dokáže

Inči a Jogi nájdu škatuľku s trávou a lahodné fajčivo bizarne obieha po paneláku. A nielen obieha, ale aj lieta, keď ho Jakub omylom vyhodí von oknom, aby pristálo na hlave Dušana

Gigantický štvornohý maznáčik s exotickým menom Joe Black povláčil Simonu kade-tade, ba dokonca strávil noc v ich byte. Starostlivosť o Egonovo stokilové psie hebedo je poriadna fuška

Můj příbeh začal tím že jsem šla s kamarádkou říkej mě ji Naty na pole na takový domeček na stromě.. ale někdo tam byl 4 kluci kteří na tom baráčku pracovali a najednou jsem ho viděla.. jmenoval se Kuba byl to 14 ti letý kluk moc jsme se nesnášeli a tak jsme si sebe nevšímaly.. zapoměla jsem na ten den a po pár měsících(to už byla škola) jsi mě na fb přidal nějakej kluk.. byl to On .. tak jsme si začali psát a skamarádili jsme se,tak jsme se domluvili na venek a šli jsme byla jsem nervozní.. zamířili jsme do parku a pokecali jsme spolu dozvěděla jsem se o něm plno věcí .. (ty tady vypisovat nebudu) ale byl z Irska.. pak jsme chodili ven častěji a častějí .. pak ale jednou večer jsme šli do parku a tam mi dal pusu .. byla jsem zmatená ale nechala jsem ho .. pak jsme chodili do parku častěji a smáli jsme se spolu byli jsme štastní.. ale mělo to háček.. měl holku.. mojí kámošku.. každý večer mi psal že jsem pro něho ta jediná že jsem nejlepší,nejkrásnější,nejzajimavější.. milovala jsem ho. ale netušila jsem to .. měla jsem s ním 1000 zážitkůů.. chodila jsem k němu domůů a objímaly jsme se líbal mě na krku .. to mi bylo 11 jo? vím byla jsem mladá ale co už.. ZAMILOVAL se do mě..vědela jsem že mě miluje .. ale nedokázala jsem to ocenit..:(..jednou onemocněl.. těšila jsem se každým dnem kdy se uzdraví a pujdem do parku.. ale napsal mi něco co mi zničilo život.. už v tom nehodlám pokračovat byla to blbost!!.. a v tu chvíly co mi to napsal jsem ucítila VELKOU bolest u srdce až jsem se skácela k zemi.. myslela jsem že jsem mrtvá.. brečela jsem.. když se uzdravil dělal jako by nic.. mě to sralo..a nedávno mi napsal že je semnou venku nuda.. a já sem mu napsala a ty se divíš?! změnilo se to !! .. je to jiné a on jenom to jsem taky zjistil.. předtím to bylo tím že jsem tě miloval.. zeptala jsem se ho co ho odradilo.. VĚK!!.. proč jsem se nenarodila dřív?! prooč?! každým dnem se ptám .. a když si představím ho a jeho holku jak se mazlí chytám nerva řežu se a škrábu do stolu.. děkuju že jste si přečetli můj příběh.. s pozdravem Natka..

Skutočný príbeh (zrada)


Môj príbeh sa začal, keď som mala 17 rokov, dovtedy som mala úplne bezstarostný život „ život gombička“...Bola som na strednej škole v 2 ročníku, keď som si našla priateľa. Bol odo mňa o dosť starší, vtedy som si myslela, že je rozumný , že niečo si v živote už prežil...Začala som teda s ním chodiť. Bola som do neho šialene zamilovaná. Asi po pól roku som zostala tehotná....bola som zúfalá ako to poviem presa rodičom?...a čo škola? Nakoniec som sa odhodlala a povedala som to. Mama len plakala , chytila ma a povedala, veď si ešte taká mladá?? A s takým ??....potom som sa tešila, že budeme mať s priateľom bábätko. Plánovali sme si svoju budúcnosť a hneď ako dovŕšim 18 rokov sme sa chceli zosobášiť. Moja mama s tým nesúhlasila, pretože ho nemala nejako rada, vždy mi hovorila, veď to nejako vychováme, lebo na neho sa nedá spoľahnúť..., ale ja som si hovorila len svoje, že on ma predsa ľúbi a nepodviedol by ma, nič by mi netajil...ako mi to vždy hovorieval..., stále som si myslela, že on miluje len a len mňa. Mesiace plynuli až som sa dostala pred termínom do nemocnice. Ležala som tam 2 týždne pred termínom a myslela som si , že za mnou príde priateľ aspoň raz. Bohužiaľ opak bol pravdou, ani jeden jediný raz za mnou neprišiel, ani mi nezavolal....myslela som si, že má veľa práce ako mi vždy hovorieval.....Keď sa mi narodil zdravý synček tak prišiel konečne za mnou po 2 týždňoch, vtedy som to neriešila, kde bol doteraz, pretože som bola rada, že prišiel a bol pri mne... Keď ma prepustili z nemocnice tak som bola najšťastnejšia žena na svete až pokým som nezačala prichádzať nato, že mama mala pravdu úplne vo všetkom. Nechcel mi dať žiadne peniaze, nechcel prispievať na domácnosť..Dokonca mi povedal, aby som si kúpila postieľku a kočík z bazáru, veď predsa to nie je také dôležité, kde a v čom bude to decko spať.. No ja som začala plakať, pretože som vedela, že má dosť peňazí a nechce mi dať...on ma len osočil a povedal : že nariekam ako malé soplavé dievčisko. Samozrejme som o ničom mame nepovedala, ale vedela, že už nie je všetko v poriadku.. Pomaly sa teda začala ukazovať jeho pravá tvár, ktorú som predtým nevidela...Netrvalo dlho, a praskli mi nervy. Keď som už spala prišiel z roboty večer v podnapitom stave ľahol a spal...keď som už zaspávala pípla mu sms-ka. A bolo tam že od : Láska moja, vraj kedy si opäť zopakujeme takú krásnu a náruživú noc. Tak to ma už dorazila, bola som z toho zúfala, plakala som najviac ako sa mi vtedy dalo a v amoku som mu vyhodila zo skrine všetky veci ...proste všetko čo tam mal, zbalila som mu to a ráno som mu povedala až si ide za láskou svojou a nech sa už nevracia viac domov. Jemu to vôbec nevadilo a odišiel. Ani malému nepoprial aby sa mal dobre. Len vo dverách povedal slová...“Ale na toho pangarta ti platiť aj tak nebudem“, bohvie s kým to decko máš... keď som to časom všetko vyrozprávala doma mame tak bola rada, že to skončilo tak ako to skončilo a zostala som s malým sama.....Synček mi ide teraz do prvého ročníka a ja som hrdá a pyšná mamina...

Jednoho dne se narodila krasna holčička, ktera rozdavala svuj usmev všem dokola lidem. Všeci sý mýsleli jak je ona sčastna, ale opak býl iný. Problemý v rodine, rozchod rodiču, to neslo sve nasledki. Ve škole šikana, pořad se výsmivalý, na taborach to tež. Jak šel čas tak sem rosla jak na trni, a pořad s problemama. Po škole sem výstudovala dve školý , pokračovala prace, a dal sem mýslela že chlap ktereho sý beru , tak bude na celý život, kde pak, po svatbe odjel za praci, a ja sem zustala jasne v brišku s miminkem. Sem draheho muže uvidela až teda jak sem mnela rodit. Narodila se nam krasna holčička, ale muj mýlovaný na ni ani nekouknul, kvuli tomu že to býla holka. Po zbytek roku a pul ji ani jednou nevzal na naruči ani se na ni nedival, serdičko mne žalem praskalo, tak jsme to ukončilý. Po celu dobu sem od nej nedostala ani korunu, ani nedal mne nic za barak co sem postavila ja s přibuznýma. Tak sem celý život obetovala sve holčičce. Musila sem se postavit zase od začatku na nohý. týd jak holka je dospela , tak ja abých toho trapeni za celý život nemnela malo tak sem onemocnela diki šikane v prace sem dostala rakovinu prsou. Zase boj o přežiti začal, který trval dlouhe dva roký, bidý a strachu, bolesti a uterpeni. Jak sem onemocnela , tak sem poznala moc lidi kteri řikalý co jsme kamaradi, býlo jich až moc , ale jak človek ma problem tak se skoro všeci se k vam otoči zadama, aj ti mýlovani. Přitel který sem býla s nim posledni 4 roký, zdrhl, jak sem onemocnela, už se mý nikdý neozval. Sem sý dala slovo že nebudu na to mýslet, jen sem bojovala o težke přežiti. A diki malemu zazraku co mam , mýslim pejska , který býl pořad u mne a diki nemu sem se uzdravila po težkým boji. A abý toho nebýlo malo, pul roku po ukončeni lečbý , doktoři mnelý podezreni že mam rakovinu deložneho čipku. Tak sem sý řikala co to už nezvladnu, ale diki bohu, dopadlo to dobře, Týd jsu pul roku po operace, prsou, delalý mne nove prso , bolesti býly šileni na začatku. Ale už to mam za sebou. zustalý jen male upravý. Tak sem sý řikala co pujdu do prace pomalu na brigadu nejakou, človek s bojem o přežiti skoro o vše přijde co ma, jeden pan buh , vedel jak mý býlo težko. Tak abý nebýlo toho malo , sem sý sehnala brigadu , a co mýslite , no jasne nezaplatilý mne, ani na to nereaguji, co nekdo potřebuje sve penize težce výdelane, na živobiti. Nechapu proč človek ma takove trapeni po celý život, to je jen mala čast meho života, ostatne toho je dalekým vic , dalši dve zakerni nemoci, ponižovani chlapama, znasilneni, a celoživotni trapeni. človek už sý řika proč za co takove trapeni ma, a nema na to odpoved, ani nema už silý. Tak týd už tři týdni zhanim zase nejaku brigadu a nic , je to hrozne, človek je v takových koncich , že nevi jak s toho ven. A tak mu zustava jen nejaka nadeja , ale sam nevi jaka. Ja se omluvam za chyby v psani. Přibeh který jsem napsala to je jen tak 10 čast meho života, a zbýtek budu postupne , pomalu psat. jak to zvladnu.

komentaře

Mé jméno je Diana, ale proč jej zmiňovat, když není důležité? Důležitý bude obsah tohoto příběhu..
Jako dítě jsem měla sny, každý je má. Jenže ty mé sny se bohužel kdysi, vzhledem k mému věku, nemohly porovnávat se sny mých vrstevníků. Každé dítě chce něco, o něčem sní. Většina dívek tehdy snila o tom, že jim maminka koupí všechny ty bezvadné hračky a šatičky, které ještě nemají, ale já ne. Měla jsem tehdy jiný sen a za tím jsem si stoprocentně šla. Už jako malá holka, v pěti letech, jsem snila o životě v New Orleans. Milovala jsem to město aniž bych věděla, jak ve skutečnosti vypadá. Kdysi jsem prostě zaslechla jen ten název a už jsem jej milovala. Ano, ten název je božský. Postupem času, když už jsem se začala o to takzvané ,,své" město zajímat, tak jsem si svůj dětský sen splnila. Cesta k tomu byla opravdu těžká. Na základní škole jsem dřela, co jsem jen mohla, abych se dostala na dobrou střední školu, což se stalo. Vystudovala jsem Jazykové gymnázium v Praze samozřejmě s maturitou. Můj život se vyvíjel tak, jak měl a tak, jak jsem jej chtěla. Během svého studia střední školy jsem chodila na brigádu. Dělala jsem číšnici. Jen částečně, abych si vydělala alespoň něco málo. Své peníze jsem si vkládala na svůj účet a tak to vlastně chodilo pořád. Celé čtyři roky. Pak přišel ten čas, kdy jsem byla připravená konečně odletět. New Orleans. Nic jiného se mi ty roky nehonilo hlavou. Nikdo, ani moje rodina nečekala, že bych toho byla opravdu schopná. Vždycky, když jsem jim říkala, že prostě poletím, smáli se tomu, ale když přišli na to, že to nebylo nikdy myšleno jako vtip, začali celou situaci brát vážně a přemlouvali mě. Snažili se mi do hlavy vsugerovat, že v takových městech číhá jen samé nebezpečí, ale já jsem celé ty roky nedřela zbytečně, no ne? Takže vlastně jsem tyhle řeči nebrala vůbec vážně. Ignorovala jsem to. A víte co? Odletěla jsem. Cesta tam byla neskutečně dlouhá. Bylo to jako roky. Zřejmě to bylo z toho, jak moc jsem se těšila, ale mé představy se proměnily v něco otřesného. Letiště bylo pro tak velké a populární město v naprosto příšerném stavu. Byt, který mě vyšel tak draze, byl snad ten nejošklivější jaký jsem kdy viděla. Jenže, dalo se to přežít. Časem jsem si zvykla a než jsem se nadála měla jsem i dobrou práci. Zdravotní sestra mě vždycky lákala a to obzvlášť v cizí zemi. Anglicky jsem uměla výborně, bylo to také součástí té dřiny. Jak šel čas, tak jsem i já stárla a brzy mi bylo pětadvacet. Jenže nikdy jsem se ve svém okolí necítila bezpečně a už vůbec ne tak, jak bych měla. Žila jsem ve čtvrti plné různých nebezpečných gangů a i to bylo důvodem mého strachu. Také jsem na tom doplatila. Byla jsem připravená jít do práce tak, jako vždycky, jenže jsem neočekávala něco tak příšerného. Jeden z těch místních gangů mě napadli a postřelili. Měla jsem v sobě tři kulky, které mě zasáhly v oblasti nohou. Ta bolest a ten pocit byl naprosto nepopsatelný. V nemocnici jsem strávila čtyři měsíce a dnes nemůžu chodit. Když mě v nemocnici propustili, vrátila jsem se zpátky do Česka a svého návratu opravdu nelituji. Nemůžu chodit a nikdy už nebudu moct. Do New Orleans se už nikdy nevrátím. Šla jsem si za svým snem na který jsem čekala několik let, ale zkazila jsem si tím zbytek svého života. Co je mým snem teď? Už nic. Jen bych si něco přála. Vrátit čas zpět..

když mu bylo 10 let tak mu zemřela maminka ve 12babička ve 14 tata
dnes mu je 18let nema život vubec lehky za spousty věcí nemuže,ale
něco si děla sam svou paličatosti ma určite zdravotni potiže chce se
osamostatnit ale neumi se o sebe postarat dnes mu pry ukradl nekdo
mobil tak zase nema nic

www.pribeh1.estranky.cz

h